Pojištěný, říkejme mu pan František, půjčil automobil svému synovi, tedy blízkému příbuznému. Pro toto vozidlo měl sjednané pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tzv. povinné ručení, za které pravidelně hradil pojistné. Pojišťovna (pojistitel) má na svých webových stránkách uvedeno: „…..povinné ručení jej spolehlivě ochrání před finanční újmou způsobenou zaviněním škody při automobilovém provozu“.  Dále zde svým klientům slibuje: „Povinné ručení poskytuje pojistnou ochranu vlastníkovi vozidla, provozovateli/držiteli vozidla či řidiči vozidla, tedy všem osobám, které odpovídají za škodu způsobenou provozem vozidla“ a  „……… patří mezi největší pojišťovny na světě. Můžete se spolehnout na servis a zázemí silné společnosti“.

K uvedeným prohlášením by nebylo co dodat, kdyby to platilo i v případě pana Františka, který však pojišťovně neudělal dobrou vizitku. Tento příběh popírá sliby pojišťovny o pojistné ochraně všech osob, které odpovídají za škodu způsobenou provozem vozidla.

Podle protokolu o dopravní nehodě měl rodinný příslušník způsobit dopravní nehodu tím, že přejel z  pravého do levého jízdního pruhu a přitom měl poškodit osobní motorové vozidlo Peugot. Jak je uvedeno v protokolu, neznámý řidič s vozidlem VW z místa dopravní nehody ujel neznámo kam. Řidič (podle pojišťovny pan František) nezanechal na místě dopravní nehody žádné údaje ke své osobě, nebo vozidlu, protože z místa dopravní nehody ujel. Technická závada, jako příčina dopravní nehody, nebyla na místě ohledáním zjištěna ani uplatněna. Nikdo nebyl zraněn. Tolik protokol o dopravní nehodě.

Poškozený, řidič osobního automobilu Peugot, podal Policii ČR vysvětlení v obdobném rozsahu, jaký uvedl do protokolu o dopravní nehodě.

Rovněž pan František, jehož vozidlo mělo způsobit dopravní nehodu, podal policii vysvětlení. Z obsahu vysvětlení vyplývá, že nemohl řídit vozidlo, neboť v době dopravní nehody byl v zaměstnání. Přitom využil práva odmítnutí výpovědi s ohledem na skutečnost, že vozidlo řídila osoba blízká. Policejní orgán celou věc odložil, neboť nezjistil, že přestupek spáchala určitá osoba.

Pan František si myslel, že celá věc byla po jeho podání vysvětlení, ukončena. Ale skoro po třech letech pojišťovna zaslala panu Františkovi výzvu k úhradě vzniklé škody ve výši 26 486,00 Kč, kterou zaplatila poškozenému, aniž o tom pana Františka informovala. Přitom se ani nesnažila od pana Františka zjistit další skutečnosti o dopravní nehodě, aby škodnou událost mohla řádně vyšetřit. Nezkoumala například, jestli pojištěný byl nebo mohl být na místě dopravní nehody, jestli se skutkový děj mohl stát tak, jak uvedl údajný poškozený. Přitom je třeba ještě uvést, že pan František měl řádně uhrazené pojistné za pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Navíc je zarážející, že po skončení pojištění vrátila pojišťovna panu Františkovi přeplatek na pojistném, aniž ho upozornila, že na této pojistné smlouvě vázne nějaký závazek!

Pojišťovna odůvodnila svůj nárok tím, že se jedná o postih podle § 10 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (zákon o povinném ručení). Pojišťovna dále upozornila pana Františka, že pokud neuhradí škodu do jí stanoveného termínu, bude vymáhat pohledávku soudní cestou, a to včetně úroků z prodlení, soudního poplatku a dalších nákladů, které pojišťovně vzniknou.

Ve výše uvedeném ustanovení § 10 zákona o povinném ručení má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil. Avšak právě pojistitel, nikoli pojištěný (pan František), musí prokázat, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil svoji povinnost. Přitom pan František se dozvěděl o dopravní nehodě až od Policie.

Upozornili jsme pojišťovnu na nesrovnalosti, které jsou tak zásadního charakteru, že je nutné, aby pojišťovna celou záležitost důkladně posoudila, neboť by se mohlo jednat o pojistný podvod ze strany poškozeného.

Z dokladů, které jsme měli k dispozici, jednoznačně nevyplývá, že by osoba blízká z místa dopravní nehody odjela.  I z fotografií z policejního spisu lze dovodit, že ke srážce pravděpodobně nedošlo podle popisu události (přejíždění z pravého do levého pruhu), ale vozidlo bylo poškozeno zepředu (čelně promáčknutý blatník).  Po prostudování dokumentace jsme konstatovali, že postup pojišťovny je založen jen na tvrzení poškozeného.

Pozastavili jsme se nad tím, že na tak rušné komunikaci nebyl žádný svědek. Požádali jsme pojišťovnu o vysvětlení, proč nekontaktovala pana Františka před vyplacením pojistného plnění z jeho pojistné smlouvy. Na tuto žádost reagovala pojišťovna až skoro po 8 měsících. Navrhli jsme, aby tuto škodu pojišťovna důsledně vyšetřila, protože podle předběžného posudku znalce není vůbec prokazatelné, že skutkový děj nastal tak, jak je uveden v protokolu o dopravní nehodě (odlišné postavení vozidel po nehodě a výška stop na vozidlech).  V této souvislosti jsme požádali pojišťovnu o zadání znaleckého posudku a o upuštění od požadovaného vymáhání plnění.

Pojišťovna však zadání znaleckého posudku odmítla a uvedla, že posudek má předložit pan František. To je však v rozporu s ustanovením § 10 zákona o povinném ručení, podle kterého má pojišťovna povinnost prokázat, že pan František porušil některá zákonná ustanovení. Podotýkáme, že si pan František sjednal pojištění právě proto, aby byl v takových případech chráněn.

Pojišťovna učinila závěr, že z protokolu vyplývá, že vozidlo pana Františka způsobilo nehodu a od nehody odjelo. To však vyplývá jen z výpovědi údajného poškozeného, ale jako závěr Policie ČR to nelze akceptovat, protože ona dále událost nešetřila s ohledem na osobu blízkou. Pojišťovna se však vůbec nezabývala našimi námitkami a upozorněními na rozpory v dané věci. Například nesdělila, proč požaduje náhradu plnění až po skoro třech letech, proč nezkoumala pochybnosti o průběhu skutkového děje a proč má náhradu hradit pojištěný, který vozidlo neřídil (skutečnost uvedena v protokolu)?

Vše nakonec dopadlo ve prospěch pana Františka. Pojišťovna upustila od vymáhání regresu včetně úroku z prodlení, právního zastoupení a soudních poplatků.

Tento příběh potvrzuje správnost záměru ČIFOklubu zajišťovat P+P (Pomoc a Podporu) klientům nejen při sjednávání pojištění, ale zejména v době, kdy je postihla nahodilá událost a kdy tuto Pomoc a Podporu potřebují, aby obdrželi v plné výši pojistné plnění, na které mají nárok.